Fenomén Franze Kafky mě minul. Literaturu na střední škole jsem studovala v  60 letech, tam o Kafkovi ani zmínka. Náš pan profesor byl sice Pražák, ale jeho doménou byl Jan Neruda. Kdo neznal Nerudu, byl na tom dost špatně. Já zase měla Jiřího Wolkera. Asi to tak bylo v osnovách.

Časem jsem se ke Kafkovi dostala, ale horko těžko jsem se prokousávala jeho Zámkem, byla to pro mě dost těžká literatura. Měla jsem asi jiné zájmy.

Jedna zajímavost: na řeckém ostrově Poroz se v taverně číšníkovi nezdála dceřina angličtina dost řecká, zjistilo se, že angličtina je česká a tak nás zahrnul informacemi o Kafkovi a Praze. Věděl toho podstatně více než my, já se potom dost styděla.

O obci Siřem jsem také nevěděla, jsem „naplavenina“ Lounska. Až když Václav Havel v roce 1997 Siřem navštívil, tak jsem se zajímala, proč pro něho byla tak důležitá. Když se dostanu do podobných obcí např. Sýrovice, Třebušice, padne na mě smutek, jak krásné a bohaté musely být. A teď?

Ale to neznamená nejet do Siřemi. Projdeme se obcí, navštívíme Galerii Kafka a třeba na nás padne genius loci jako na slavného Kafku.

Teď to trochu odlechčím ryze po česku: Siřem je chmelařská obec, mají tam minipivovar a tak „Pojďme s Kafkou na jedno“. On byl sice asketa, ale zase asi tak nudný nebyl.

 

Radovana S.