Temná kapitola 50. let ožívá v konkrétních lidských příbězích. Přijďte si poslechnout, jaké osudy se skrývají za jmény popravených členů odbojové organizace MAPAŽ a jak fungovala mašinérie politických procesů komunistického režimu. V úterý 2. června od 17 hodin v Městské knihovně v Lounech představí historik Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Mallota unikátní čtyřsvazkovou publikaci a přiblíží dramatické příběhy odvahy, odporu i kruté represe, které dodnes rezonují v paměti regionu.

Popravy z politických důvodů v 50. letech představují jednu z nejtemnějších kapitol moderních československých dějin. Region Lounska patří mezi místa, kde se represivní politika komunistického režimu projevila s mimořádnou tvrdostí. Osudy zdejších obětí jsou úzce spojeny především s likvidací odbojové organizace MAPAŽ, jejíž členové se postavili nastupující totalitní moci a za svůj odpor zaplatili životem.

V lednu 1950 došlo na dvoře pankrácké věznice k popravě čtyř mužů, kteří byli komunistickou justicí označeni za nepřátele státu. Jednalo se o Kamila Novotného, Josefa Hořejšího, Bohumila Klempta a Josefa Plzáka. Všichni byli odsouzeni v inscenovaném politickém procesu na základě obvinění z tzv. protistátní činnosti. Tento proces pochopitelně ani v nejmenším neodpovídal principům spravedlivého soudu – jeho výsledek byl předem určen a měl sloužit jako demonstrace síly režimu.

Odbojová organizace MAPAŽ vznikla na počátku roku 1949 na Lounsku a postupně rozšířila svou činnost i do dalších regionů. Její struktura zahrnovala přibližně osmdesát osob, i když ne všichni členové byli aktivně zapojeni. V kontextu protikomunistického odboje šlo o mimořádně významnou organizaci, a to jak délkou svého působení, tak šíří aktivit, které vyvíjela.

Činnost organizace MAPAŽ byla různorodá a zahrnovala jak pomoc lidem prchajícím před komunistickým režimem, tak aktivní odpor proti jeho představitelům. Skupina organizovala přechody uprchlíků přes hranice na Západ, budovala vlastní síť spolupracovníků, shromažďovala zbraně a šířila protirežimní letáky. Kromě toho podnikala i přímé akce proti exponentům režimu, včetně zasílání výhrůžných dopisů a ozbrojených útoků.

V závěrečné fázi své existence se organizace MAPAŽ zapojila také do zpravodajské činnosti. Navázala kontakty s exilovými strukturami na Západě a začala jim předávat informace prostřednictvím kurýrů, kteří překonávali stále přísněji střeženou železnou oponu.

Zásah proti organizaci MAPAŽ probíhal v době, kdy komunistický režim stupňoval tlak na všechny skutečné i domnělé odpůrce. Vyšetřování bylo provázeno brutálním násilím, psychickým i fyzickým nátlakem a systematickým porušováním základních lidských práv. Soudní procesy, které následovaly, měly především propagandistický charakter. Jejich cílem bylo zastrašit společnost a demonstrovat neomezenou moc československých komunistů. Trest smrti se stal nástrojem nejen k odstranění odpůrců, ale i k upevnění atmosféry strachu.

Paměť těchto událostí je na Lounsku dodnes živá. Připomínají ji konkrétní pietní místa, mezi nimi například pamětní deska na budově bývalé sokolovny v Lounech, kde se na podzim roku 1949 odehrál politický proces s členy organizace MAPAŽ. Tento proces, během něhož bylo souzeno celkem 23 osob, patří k výrazným symbolům politických represí v regionu. Pamětní deska byla odhalena počátkem 90. let jako připomínka obětí i varování před návratem totalitních praktik.

Výzkum politických procesů a poprav z 50. let je dnes jednou z klíčových oblastí historického bádání. Ústav pro studium totalitních režimů se dlouhodobě věnuje dokumentaci těchto případů a jejich zasazení do širšího kontextu československých dějin. Výsledky této práce ukazují, že represe nebyly ojedinělými excesy, ale systematickým nástrojem státní moci.

Součástí této badatelské činnosti je rozsáhlá čtyřsvazková monografie Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu, kterou Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Nakladatelství Academia. V roce 2025 obdržela prestižní cenu Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Publikace přináší stovky životopisných studií a tisíce archivních dokumentů a představuje jeden z nejucelenějších pohledů na problematiku politických poprav v období komunistického režimu.

Právě této publikaci a širším souvislostem politických procesů bude věnována přednáška pro veřejnost, která se uskuteční v úterý 2. června od 17 hodin v Městské knihovně Louny. Návštěvníci zde budou mít příležitost setkat se s autorem knihy, historikem Ústavu pro studium totalitních režimů, a diskutovat nejen o konkrétních osudech popravených, ale i fenoménu protikomunistického odboje.

Statistiky politických poprav ilustrují rozsah násilí, které režim uplatňoval. Nejvíce rozsudků smrti bylo vykonáno v období vlády Klementa Gottwalda, kdy bylo popraveno 180 osob. V následujícím období za prezidenta Antonína Zápotockého pak došlo k dalším desítkám poprav. Za Antonína Novotného jejich počet sice výrazně klesl, přesto zůstává celkové číslo obětí vysoké a vypovídá o brutalitě tehdejšího totalitního systému.

Mezi popravenými byli lidé různého věku i společenského postavení. Tragickým symbolem se stal případ Jaroslava Kysely, kterému v době popravy bylo pouhých osmnáct let. Jeho osud, stejně jako osudy mnoha dalších, ukazuje, že komunistická justice neznala slitování ani v případech velmi mladých lidí.

Příběhy lidí, kteří se postavili totalitní moci, představují důležité svědectví o odvaze, ale i o ceně, kterou za ni bylo nutné zaplatit. Region Lounska je jedním z míst, kde se tyto dějiny odehrály s mimořádnou intenzitou. Jejich připomínání dnes slouží nejen k uctění památky obětí, ale i jako varování před zneužitím moci a ztrátou svobody.

 

Petra Jungwirthová, ÚSTR